Naše duše zde prožívají vývoj, který vždy směřuje k „lásce“. Jedinou cestou, která vede domů.
Mnoho lidí velmi často mluví o „lásce k druhým“, aniž by si uvědomilo, že pokud člověk nemiluje nejdříve sám sebe, není schopen dát opravdovou, bezpodmínečnou, neposuzující
lásku všemu ostatnímu – a nejde jen o lidi.
Vše, co se jako láska tváří, ve skutečnosti může velmi poškozovat … neustálým pomáháním druhým jim beru jejich lekce učení a potvrzuji jejich bezmoc….
Člověk, který projde svou cestou, na které zraje k opravdové sebelásce sám k sobě (a tato cesta
zahrnuje i činy péče o vlastní fyzické tělo) si začne být plně vědom, že jedinou opravdovou pomocí pro druhé je, že on sám pomůže svému vývoji, zdraví a hojnosti a svým způsobem života druhé bytosti „inspiruje“.
Tedy, ta nejopravdovější pomoc a „bezpodmínečná LÁSKA“ je to: „Vidíš, já to dokázal,
ty to dokážeš také.“
Pěstujte tedy sebelásku … a tím přitáhnete bytosti, které vám budou rádi pomáhat a vést vás na frekvenci „LÁSKY“.